zpět
7 minut čtení 
Tomáš
Tomáš Začalo to nevinně. Někdy na jaře roku 2015 jsem na Facebooku zahlédl, že se v Olomouci koná Hospodský kvíz. Jako fanoušek všech možných televizních soutěží od AZ-kvízu, Milionáře až po Bludiště jsem zpozorněl. Tam chci jít. Poslal jsem pozvánku kamarádům, dali jsme dohromady tým a jeli ve čtvrteční podvečer do Olomouce…
Já, soutěžící Hospodského kvízu
Kdo tam se mnou tehdy jel a jaké bylo jméno našeho týmu jsem si nevzpomněl, ale vím, že jsme dostali bídu a skončili na posledním místě. Pak, hluboko v análech kvízové facebookové skupiny dané hospody, jsem našel výsledkovou tabulku, která to dokládá. To jméno k nám docela sedělo.
Každopádně jsem chtěl přijít znovu. V dětství jsem záviděl každému, kdo se proklikal k tomu horkému křeslu naproti Čechovi a chtěl jsem zažít ten pocit. Tady jsem ho měl, navíc s pivem v ruce a kamarády po boku.
Po pár kvízech v Olomouci jsme přišli na to, že nám nedává smysl jezdit za kvízem tak daleko, když ho můžeme mít doma. A tak pro mě nastala fáze číslo dvě.
Já, moderátor Hospodského kvízu
Vyrůstal jsem ve Šternberku, kde se veškerý kulturní život vměstnal do koncertu Fleretu nebo divadelního představení s Hanou Maciuchovou. Přivést sem Hospodský kvíz byl docela ambiciózní plán. Spojil jsem se tehdy s Danem Langerem, olomouckou spojkou a nynějším spolumajitelem Hospodského kvízu, a vytipoval mu hospodu splňující nároky – dostatečná kapacita prostor a televize či projektor. On to domluvil a v září proběhl ve Šternberku první kvíz.
Popravdě jsem měl takříkajíc z prd*le kliku. Dorazily 4 týmy, ani ne 20 lidí. Ještě ke všemu valná většina známí, které dotáhli kamarádi. Jenom jeden tým přišel, protože se o tom náhodou dozvěděl z jiných zdrojů. Kvíz se udál, lidi se bavili a přišli na další. A k nim se přidaly nové týmy. Hospodský kvíz si ve Šternberku začal žít vlastním životem. Tvořila se komunita, hráči napříč týmy se navzájem bavili, seznamovali, hecovali a vznikala mezi nimi první rivalita.
Co jsem se jako moderátor musel naučit?
Ještě k mému moderování. Já nikdy nebyl mistr slova. Potil jsem se i před vlastní třídou při referátech v češtině a moje oči hypnotizovaly linoleum na podlaze. A stejně tak to vypadalo i na prvních kvízech. Styděl jsem se. Taky jsem přišel na to, že neumím křičet, protože mikrofon pro moderátora byl tehdy sci-fi. Ale všechno se dá naučit. Jak křičení, tak oční kontakt i nenucený trash talk s lidmi. Teď to zvládnu levou zadní. Na introverta dobrý, říkám si.
Každopádně sláva Hospodského kvízu se ve Šternberku šířila, na jaře dalšího roku pravidelně hrálo 8-9 týmů, každý týden chodilo více jak 50 soutěžících a já poznal, že i v menším městě se lidi chtějí bavit, stačí se jen snažit a nabídnout jim tu možnost.
Já, zaměstnanec Hospodského kvízu
Tenhle boom se neděl jenom ve Šternberku. Hospodský kvíz bobtnal, rozšiřoval se po republice a lidé pili s rozumem každý týden na více a více místech. Z původní kratochvíle pro kamarády Tomáše Hlouška, zakladatele Hospodského kvízu, se stalo regulérní podnikání. Spolu s Danem založili firmu a mě v roce 2017 nabídli možnost se přímo podílet na chodu této firmy. A já to vzal!
Lidi už totiž chtěli víc. Nestačilo jim porovnání výsledků v daný večer. Chtěli dlouhodobější srovnání. A tak vznikly dlouhodobé soutěže, při kterých se týmy od září do prosince každý týden měří podle pořadí získaného v jednotlivých kvízech. To jim bylo ale časem také málo, a tak světlo světa spatřily mezihospodské ligy – srovnání jednotlivých výkonů mezi hospodami. Na to navázaly tematické ligy, v nichž se týmy porovnávají např. ve sportu, hudbě nebo třeba zeměpise. Jak vidíte, s názvy jsme si moc hlavu nelámali.
Já byl zpočátku tak nějak holka pro všechno, časem jsem se vyprofiloval v někoho, kdo se stará hlavně o sociální sítě Hospodského kvízu a dbá na to, jak kvíz promlouvá k soutěžícím. „Socky“ jsou pro nás stěžejní, jelikož ve facebookových skupinách jednotlivých kvízů probíhá prakticky kompletní dění od registrace až po zveřejňování výsledků. Pokud chcete vědět něco o kvízu ve vašem městě, najděte si danou FB skupinu. Já se tedy starám hlavně o tohle anebo tvořím memes.
V čem pro mě byly kvízové speciály speciální?
Moje nejoblíbenější zážitky se týkají speciálů. Náš první speciál na Harryho Pottera se setkal s ohromným ohlasem a já pak obvolával cukrárny po celé republice, aby nám upekli jako cenu pro výherce dort, jenž Harry dostal od Hagrida k 11. narozeninám. Každé cukrářce jsem musel vysvětlovat, že dort má opravdu vypadat tak, jako by ho někdo rozsedl. Nebo u speciálu na Přátelé jsem vysvětloval chráněné dílně, jak vypadá Gellerův pohár a proč právě tak zničeně.
Každopádně nejvíc bylo požádat Zdeňka Svěráka a Davida Smoljaka na osobní schůzce, jestli můžeme vytvořit kvíz o Járovi Cimrmanovi. Svolili, dokonce celý ensembl Divadla Járy Cimrmana podepsal 80 třídních knih jakožto hlavní výhry. Něco neuvěřitelného.
Hospodský kvíz je srdcovka. A to nejen pro mě
Na našem Albi Mistrovství České republiky v Hospodském kvízu jsem mluvil před 400 lidmi a zažil u toho nervozitu jako při prvním kvízu. Zažil jsem bujarý večírek jedné právnické firmy po našem firemním kvízu. Kamarád měl svatební kvíz, u kterého se všichni skvěle bavili. Těch zážitku je spousta. A to, jak jsme se rozrostli, je neuvěřitelné.
Co je nejlepší na mé práci? Když se ve všední den sejdeme ráno v kanclu a probíráme, kterému týmu se na kvízu dařilo, kdo se bodově zlepšil nebo na kterém tématu lidi hořeli. Prostě probíráme úplně ten prapůvodní základ kvízu jako před lety. Pořád jsme v tom až po uši.